Jde to Dobré Wow!

Prasátko - dětská horrorová povídačka

Literatura > Jiné / Povídka / Pohádka
Dětské nocturno na 8

 

Už jako malý chlapec byl pro všechny trochu zvláštní. Jeho rodiče patřili do "té" vyšší třídy. Chlapec žil ve velkém domě, na který nebylo přes vysoký živý plot téměř vidět. On byl proti němu tak maličký. Proti všemu byl maličký, proti dlouhým schodům, proti obrovské hale domu, proti tátovu autu. V jeho věku to nebylo tak zvláštní, všechny děti byly malé, ale on byl ještě menší. Nejmenší ze třídy. Vlasy sčesané na patku, uhlazený voňavý chlapec. Pro ostatní divný. Ani moc nemluvil. Nevěděl, co ostatním říkat, nechtěl jim nic říkat, ale přesto by si rád s někým povídal. Byl tolik uzavřený a přitom chtěl mít tolik přátel a říkat jim vše. To nemohl, přišel si tak  malý! Tak malý proti dlouhým schodům, hale domu a tátovu autu, tak malý proti ostatním. Proto, často když byl sám, aby ho nikdo neviděl, hrával si "Na společnost". V samotě našel tolik přátel, a byli mu tak podobní! Stíny na stěně, které vrhala lampa před domem skrze závěsy za oknem. Ti byli hodní, i když byli často znetvořeni nejrůznějším zvlněním závěsu, byli mu nejblíž. Nechával kolikrát otevřené okno, aby je oživil, aby jim dal pohyb. Stíny nemluvily, a tak s nimi šeptal. Aby je nevyplašil. Nikdy nepromluvil před nimi nahlas, aby zjistil, jestli jestli utečou, nikdy to ani nechtěl zkusit, byli to jeho přátelé.Stejně jako flek od kečupu na zdi, připomínající malé prasátko. To bylo ale stále uražené za to, že mu ve spaní nechtěně uškrabal nožičku. Nemluvilo s ním. I když ho každý večer utěšoval, prasátko bylo stále uražené. Dokonce i když mu nožku přikreslil pastelkou.

                Takových přátel bylo hodně. Fleky, skvrny, "mládě těch druhých" žijící za postelí. Někdy, když se chtěl chlapec na mládě podívat, pomalu odsunul postel a nenápadně nakouknul. Mládě však vždycky uteklo. Schovalo se buď za skříň nebo do odpadkového koše. Někdy byl ale dost rychlý na to, aby z něj viděl alespoň kousíček. Mládě bylo zlobivé, často mu schovávalo věci, nejčastěji ale pravítko. Mělo ho rádo, protože bylo velmi "srandovní." Chlapce to zlobilo, ale protože mládě bylo kamarádem prasátka, vždy mu jen potichu "vyhuboval." Tak potichu, aby to prasátko neslyšelo.

                Se svými přáteli si povídal, smál se, plakal. Byli to opravdoví přátelé a on věděl, že když je s nimi, nemůže se mu nic stát. Dokonce ani kdž je bouřka. To se potom stíny velmi zlobily a bojovaly s bleskem, který se také zlobil a strašně přitom křičel.

                Chlapec nikdy nechtěl usnout, protože  věděl, že až se probudí, stíny budou pryč a on bude muset opustit své přátele a jít do školy. Často pak myslel na prasátko, fleky, skvrny, mládě těch druhých, jak si bez něj hrajou a jaká je doma asi legrace. Doma, v jeho malém pokojíčku. Tak malém proti dlouhým schodům, hale domu. Ve dne byl úplně sám, nikdo si s ním nepovídal, nikdo o něm téměř nevěděl. Asi proto, že byl tak maličký. A on byl rád. Už si nechtěl s nikým povídat. Povídání s lidmi mu přišlo hloupé.

                Jednou když přišel domů, v hale byli nějací lidé. Byli špinaví. Ale ne černě špinaví, ale bíle a barevně špinaví. Nelíbili se mu. Když přišel do svého pokoje, cítil jak mu ztuhl dech v plicích a on se  nemohl nadechnout. Celý pokoj byl tak bílý, bělejší, než den, den plný samoty. Co bylo horší, prasátko zmizelo! Ti bíle špinaví lidé mu zabili prasátko. Ten večer plakal, plakali stíny, ale nejvíc plakalo "mládě těch druhých." Věděl, že už nebude nic jako dřív, tak, jako když s nimi bylo prasátko.

                Jak to jen mohl dopustit, proč jen ráno odcházel, měl hlídat své přátele, jak oni ho hlídají v noci. Jak mohl jen být tak hloupý?! Chlapec rostl a každou noc myslel na prasátko, na to, co se stalo. Zjistil, že lidé jsou zlí a neměl je už nikdy rád. Také ho ale napadlo, že ti bíle a barevně špinaví lidé mu prasátko vzali a teď je prasátko společně s jinými prasátky na jejich šatech.

                A to ho dovedlo až sem. Konečně našel své prasátko. Stíny z něj budou mít radost, a jakou radost bude mít teprve mládě! Malé červené prasátko v červené kaluži. Našel ho, našel člověka, co mu ho vzal, a teď si ho vzal zpátky, je zase jeho.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
malinovka
kvalita komentáře: 0 malinovka 20. června 2013, 01:34
Osobní zpověď... lecos vysvětluje. ;)
Po formální stránce se mi to nelíbí, přijde mi to literárně slabé. A příště raději bez překlepů a chyb.
Slohovka do školy tak OK. ;)
Raeva
kvalita komentáře: 0 Raeva 24. června 2012, 12:57
1 -
peaceka
kvalita komentáře: 0 peaceka 07. února 2012, 22:38
1 a ja mam takove stavy taky
J.K.
kvalita komentáře: 0 J.K. 08. listopadu 2011, 21:33
3 -
PsychoBahas
kvalita komentáře: 0 PsychoBahas 21. července 2011, 20:48
1 -
PsychoBahas
kvalita komentáře: 0 PsychoBahas 21. července 2011, 20:47
Čekal jsem od Trolla, co má chuť zavrhovat moje obrázky pitomosti, ale tohle se ti fakt povedlo, to musím uznat, je to pěkný a ten konec vůbec není přetažený a už vůbec ne hloupý, skoč z okna a třikrát se skřípni, za to, že sis to myslel! :D
Cukvala
kvalita komentáře: 0 Cukvala 01. května 2011, 21:22
Kumgrim: No já mám takovéhle žánry moc ráda :tam:
hloupy_ivan
kvalita komentáře: 0 hloupy_ivan 01. května 2011, 19:45
Kumgrim: Jo, to lecos vysvětluje. Psal jsem téhle životní fázi podobně :)
Kumgrim
kvalita komentáře: 0 Kumgrim 01. května 2011, 19:20
hloupy_ivan: Díky, souhlasím. Je to starý text z mládí (slohová práce ve škole:che: ) a dnes bych ho možná už napsal jinak. Konec mi přijde obzvláště přetažený, až patetický a hloupý.

Cacora: Jsem rád, děkuji.
Cukvala: To mě těší, že se ti text líbil:tam:
hloupy_ivan
kvalita komentáře: 0 hloupy_ivan 01. května 2011, 18:53
Není to špatné, je to docela milé v částech, ovšem takové nějak trochu prvoplánové - problémy introvertního chlapce/deprivanta --> vražda. K tomu je jen navíc ta hádanka s krvavou kaluží. Působí to tak nějak poslepovaně. Trochu jako v zahradní chatě, kterou jsme kdysi zdědili - něco bylo vyspravené provázkem, jinde byl hřebík a slunečník vznikl přivázáním paraplete na bajonet. Tak jako to paraple (nebo spíš ten bajonet) na mne působí i to rozluzení halabala přivázané na předchozí text. Jakoby ty pěkné, docela dobře napsané části byly jen tak stlučené dohromady. Trochu mi taky vadí textové chyby: jsou tam nejen překlepy, ale i hrubky ("stíny plakali"). Milé jsou ty drobnohledné popisy stěn a stínů, ten vztah k těm skvrnám, který taky dobře znám.
Cukvala
kvalita komentáře: 0 Cukvala 11. dubna 2011, 16:51
1 máš tam kdž. Několikrát přečíst než o uveřejníš. Nechci kritizovat, jen upozorňovat. Ale moc ráda jsem si ten příběh přečetla. Moc hezký.
Helee
kvalita komentáře: 0 Helee 31. března 2011, 08:50
1 -
B_von_Grim
kvalita komentáře: 0 B_von_Grim 30. března 2011, 21:19
1.5 -
Cacora
kvalita komentáře: 0 Cacora 13. ledna 2011, 08:01
0.3 Fantazie pracuje, je to dobrý, jen nějaký chyby, ale to se ztratí.
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 0 Nezn.uživatel 25. prosince 2010, 22:18
3 -
HOCH
kvalita komentáře: 0 HOCH 17. prosince 2010, 12:35
3 Az na to jestli jestli v jedny vete je to super. Temer dokonale zachyceno to, jak se citi a jak muzou casem vyjit ti zli, spatni a zrudni z pohledu tech "moralne dokonalich".
  • Kumgrim Autor
    Kumgrim
  • 15.8 bodů
  • 10 komentářů
  • 10 hodnocení
  • 04. března 2010, 20:45
  • 3883 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz