Jde to Dobré Wow!

99,9 %

Literatura > Povídka
Nikdo není dokonalý...

„Byl to mladý kluk. Hezký, milý, měl povahu těch nejsvatějších andělů. Vždy ráno chodil do té naši večerky pro pár rohlíků a jednu krabici mléka. Vždy slušně pozdravil, vytáhl tu svou koženou peněženku, vysypal pár drobných prodavačce na pult a tím měl zaplaceno. Ona mu na oplátku dala, co potřeboval, opět slušně pozdravil a s pískotem se odebral domů. Pozorovala jsem ho na každém kroku, ne jako mafián, ale protože mě něčím zaujal. Vždy mi připadal jiný. Měl tak rozkošnou tvář, velké ruce, dlouhé nohy. Oblečení krásně vyžehlené, navoňané, vlasy zčesané dozadu, ale přitom ani špetka gelu. Stačila voda a ty jeho velké ruce a ráz měl vlasy jako gentleman. I když tak chudák nevypadal.

Do školy chodil jako každý jiný, zrovna do vedlejší třídy. O přestávce jsem se na něj tajně chodila dívat. Seděl v lavici a něco si tam psal. Byl to levák a ani kdyby se pokusil psát pravou rukou, nevypadalo by to o nic líp. Nikdy jsem neviděla jeho písmo, ale mé oči to z té dálky poznaly. K papíru byl až moc předkloněný. Ta kombinace už sama o sobě.....bylo mi ho najednou líto. Vždyť si ho ani nikdo nevšímal. Ale ani on se nikdy nechtěl zapojit do kolektivu. Možná to tak bylo dobře. Takhle jsem se na něj chodila dívat každou přestávku, den co den. Byl pro mě jakousi atrakcí, kterou se nemůžete nabažit, ale udělat krok navíc, neodvážila jsem se. Měla jsem strach. Avšak zbytečně.

Po škole si vždy sedl na své tajné místo. Na takový kámen a zase si tam rozdělal to své psaníčko a psal jako o závod. Teda jen on si myslel, že je tajné, myslel si, že o něm nikdo neví a přitom kolem něj procházelo spoustu lidí. Dal si papír na kolena, předklonil se, dal si na záda svůj hnědý kabátek a už byl schovaný. Pokaždé mi to přišlo směšné, ale tak roztomilé. A takhle tam seděl třeba 3 hodiny. Pak ze sebe shodil kabát, složil pečlivě svůj papír a dal jej do kapsy u kalhot. Vzal do ruky tašku a vydal se svým rychlým krokem domů. Já jsem ho vlastně doprovázela domů s ním. Sice o pár kroků pozadu, ale přeci jen. Bydlel totiž naproti. Měl takový zvyk. Jen, co vstoupil na dvůr, pohladil jednu slepici, tašku opřel o dům a šel ke králíkům. Tohle dělal pokaždé. Chvíli jsem ho tak pozorovala škvírkou u vrat a pak odešla do baráku. A tak to bylo každý den. Tohle byl jeho život. A můj s ním.

Doma jsem si sedla v kuchyni na židli a začala mamince o něm vyprávět. Měla pocit, že jsem se do něj zamilovala, ale ne. Pouze mě fascinoval. Vyslechla mě a pak pravila: „Víš, on není stoprocentní jako každý jiný.“a usmála se. Stoprocentní? Tohle jsem nemohla hodně dlouhou dobu pochopit. Pak jsem pochopila, že mu něco chybí, když jednoho dne nepřišel do školy. Jeho lavice byla prázdná. Už tam nikdo nic nepsal. A ráno nikdo nevycházel z baráku do školy. Myslela jsem, že je nemocný a taky, že byl. A moc...“

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Vilemina
kvalita komentáře: 0 Vilemina 10. ledna 2009, 16:03
Acichouvej....něco mě zaujalo (především a hlavně ve druhém odstavci zaujetí v psaní toho kluka, opravdu zajímavé), ALE pokud něco vkládáš, přečti si to ještě jednou. Interpunkci užíváš, kde se ti chce-mezi větami vedlejším, hlavními a vsuvkami ti chybí a naopak je vkládáš do rozvinutého přívlastku. Jsem možná v tomhle puntičkářská,ovšem nemyslím to ani náhodou špatně...jen si říkám:Když už psát,tak správně česky:tam:
Liskulka
kvalita komentáře: 0 Liskulka 31. prosince 2008, 22:32
murthags: moc děkuju =) nevím proč, ale tvůj komentář mě dojal =) asi proto, že jsem od této povídky neočekávala moc kladných ohlasů =) ale díky za body =)
murthags
kvalita komentáře: 0 murthags 31. prosince 2008, 20:57
užasný, není žádný nobelový příběh ale mě to dostalo, nikdo neí dokonalý, tu téma se moc nehodí k dalšímmu přečtení ale má to něco do sebe. Asi proto, že kdysi jsem to cítil to samí jak ta holka...
Rassi
kvalita komentáře: 0 Rassi 31. prosince 2008, 16:35
takto si predstavujem zaciatok krasneho pribehu :dik::smk:
  • Liskulka Autor
    Liskulka
  • 0 bodů
  • 4 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 29. prosince 2008, 17:22
  • 1744 zobrazení
  • 1 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz