Jde to Dobré Wow!

Konečně sami

Literatura > Povídka
Karierismus a ztráta toho, co milujeme

 

      Život mi protekl jako voda mezi prsty. Honil jsem se za úspěchem a kariérou . Pomalu jsem nerozlišoval dny v týdnu. Svou ženu jsem prakticky míjel v domovních dveřích nebo koupelně. I tu trochu soukromí, kterou jsme měli o víkendu, nám rušil můj veřejný život. Mím nejlepším přítelem se stal mobilní telefon.
     Když jsem se jednoho podzimního večera vracel domů, spatřil jsem přes zarošené sklo u svého nového sporťáku spoustu zaparkovaných aut a postávajících lidí u domovních dveří mé malé vilky. Vduchu mi bleskla myšlenka, že ani tento víkend nebude klidný.
      Prodírám se masou lidí, která však dnes není dotěrná jako obvykle. Občas se zpoza mých zad ozvalo tiché zašeptání: „Už je tu“, nebo blesk z fotoaparátu, ale ne nic na co bych nebyl zvyklý. Začínalo mě to děsit a tak jsem přidal do kroku a vklouzl do dveří. Se zavřenýma očima jsem přibouch dveře a dýchal, jelikož nejsem zrovna štíhlý a zchvácený dech nestíhal tempo mého kroku.
      Z mého pocitu úlevy mě vyruší až cizí hlas. Nečekal jsem, že na mě promluví někdo jiný, než moje žena. Ale popravdě řečeno, ani jsem něvěděl, kde moje žena je. Byl to můž v bílém plášti. Nečekám na jeho slova, vše je mi jasné. Už delší dobu si stěžovala na to, že jí píchá u srdce, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Měl jsem hodně práce.
 Rozbíhám se do ložnice. Zastavím se na prahu dveří. Abych se dostal dál, musím překročit spoustu hadiček, které vedou až k ní. Klekl jsem si u ní. Bylo to podruhé za 31 let, co jsem vedle ní klečel. Poprvé jsem ji pln ideálů žádal o ruku, podruhé mi umírá pod rukama.
      Sešlo se hodně lidí. Černý dav se sunul ulicemi až ke hřbitovu a já šel uprostřed. Kráčím krok za krokem a nemůžu ven. Od té doby, co umřela jsem nebyl sám, stále se mě někdo dotazoval, jestli něco nepotřebuji, nebo šlo o záležotsti ohledně pohřbu. Nikdy jsem nebyl sám. Nikdy jsem nebyl sám s tebou. „Jak se vlastně směješ?“
      Lidé postupně odcházejí. Posílám domů i skupinku nejbližších, kteří moknou v obětí před hrobem a slzy jim kanou po tvářích. Počkám až zajdou za roh. Posadím se na roh hrobu a dlaní shrnuji vodu, která prší k zemi. Okolí se zhostilo ticho. Z hrobu sálá chlad. Mé omrzlé a podmáčené dlaně otírají tvůj obrázek a blátivá kaluž podemnou se stává slanou.
      Konečně sami... ...

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Harr
kvalita komentáře: 0 Harr 30. listopadu 2008, 12:02
Vybral sis nosné téma, ale rozpracoval jsi to strašně stručně, měla by to být sonda do jednoho života a Tys to zkrátil na minimum, z toho mi vychází, že to není zažité, chybí tomu ta vnitřní hloubka...tohle je jen popis ...
_Unbridled_
kvalita komentáře: 0 _Unbridled_ 30. listopadu 2008, 10:19
pavla: Vždycky je co zlepšovat :P díky za nápady...
pavla
kvalita komentáře: 0 pavla 30. listopadu 2008, 10:15
_Unbridled_: chápu,pokud měl nastínit jen to, pak ano. Je to tam cítit, ale působí to na mě jako nedotaženě, možná mi tam chybí před tím než se "sejdou lidé" odstavec právě víc osobní,že mezi nimi opravdu dříve něco bylo, když pak nakonec pláče nad hrobem. Ale to je jen z mého pohledu. Třeba je to tak správně:)
_Unbridled_
kvalita komentáře: 0 _Unbridled_ 30. listopadu 2008, 10:05
pavla: rozsah měl nastínit to, že už není žádná možnost vrátit čas, nebo kompenzovat ztrátu...
pavla
kvalita komentáře: 0 pavla 30. listopadu 2008, 10:02
podle mě je to téma příliš osobní, aby se dalo napsat dobře v tak krátké povídce a bez vlastního "zažití", nebo jak to správně napsat(bez zažití alespoň podobného vztahu)to působí uměle. Jsou tam pěkné místa,jen je z toho cítit jak se tlačí na pilu, působí to na mě hodně chladně.
_Unbridled_
kvalita komentáře: 0 _Unbridled_ 29. listopadu 2008, 18:32
Tymi14: Díkes, konec je inspirovaný nedávnou událostí, ale jak můžeš číst u Burana, bída bída :D hold grafik...:stop: :aha:
Tymi14
kvalita komentáře: 0 Tymi14 29. listopadu 2008, 18:11
Je v tom spousta pravdy a určitě je to podnět k zamyšlení...ale taky...nic není vždy jen černé...nebo jen bílé.
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 0 Nezn.uživatel 29. listopadu 2008, 15:40
bída, bída do levného časopisu
  • _Unbridled_ Autor
    _Unbridled_
  • 0 bodů
  • 8 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 28. listopadu 2008, 17:28
  • 1280 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz