Jde to Dobré Wow!

Mezi námi bohy...

Literatura > Povídka
jak to vypadá na božím světě

Marlonovi se dělalo zle. Vlastně se mu zle už udělalo. Ta šílená bohyně, co je tak trochu do větru, mu to jistě udělala schválně! Musela moc dobře vědět, že klasický elfský žaludek prostě nemůže být nijak zvlášť nadšený, když náhle zjistí, že se na svět dívá z několikakilometrové výšky a ještě se u toho točí jak káča. Teď stáli v mimoprostoru, všechno vypadalo divně a jinak a Marlon se musel vážně hodně přemáhat, aby připravil Torilliu o pohled na středně natrávené králičí nožky.
„Bylo to opravdu nutné?“ prskal popuzeně.
„Ne.“
„Tak to vám musím opravdu moc poděkovat - já i mé budoucí žaludeční vředy, na které si právě zadělávám.“
„Co jsou žaludeční vředy?“
„A víte, že je to vlastně docela jedno? Stejně umřu dřív, než mě to stihne začít trápit. Díky bohu. Přál bych si, aby ta chvíle přišla co nejdřív, aby-“
„Chvíli mlč a pojď za mnou,“ ignorovala jeho další nářky a sebevědomým krokem se vydala kamsi kupředu.
Nedalo se říct, že by tu byla mlha. To ne. Spousta lidí má o božských sférách úsměvné a naprosto milné představy, ve kterých figurují chomáče bílého dýmu, římské tógy, o nichž raději ani nechtějte vědět, díky čemu si uchovávají svoji bělost, spousty podnosů a hrozny a z nepochopitelných důvodů někdo přišel s tím, že bohové mají okolo hlavy nějaké bobkové listí, či co, a všichni to tomu pomatenci věřili.
Ve skutečnosti nešlo o páru, ale o zajímavý, dalo by se říci fyzikální jev. Protože toto místo se vyskytovalo napříč všemi realitami, bylo všude najednou a zároveň nikde, od věky věků neustále a zároveň nikdy, docházelo tu k lámání všeho, co si jen dovedete představit, světlem počínaje a kuřecími kostmi konče. To mělo za následek všudypřítomné cosi barvy a konzistence našlehaného mléka, které všechno halilo do svých něžných měkkých peřinek.
A právě v tom mu Torillia rychle mizela z dohledu. Marlon nekompromisně rozkázal svému žaludku, aby – i s veškerým obsahem – zůstal na svém místě, a vydal se za ní.
Odevšad se vynořovaly roztodivné bytosti, humanoidní i nehumanoidní, a zvědavě si ho prohlížely. Tohle bylo podruhé v historii vesmíru, kdy se nějaký smrtelník odvážil svou přítomností narušit boží siesty na tomto světě, a bohové v tomto případě uvažovali následovně: když z toho bylo takové nadělení tehdá, bude i tentokrát? Hodní bohové se zajímali o to, zda je tento elf pro takovou poctu dost dobrý a co že k tomuto činu Torilliu vedlo; sobečtí bohové se prostě a jednoduše zlobili, což v tuto chvíli považovali za největší zábavu a aby všeobecné veselí vyhnaly ještě do větší intenzity, střídavě pokřikovali věty jako „Jaká ostudná troufalost!“ a „To už je příliš!“ nebo „Tohle přesahuje všechny meze!“. Bohové-flegmatici se šli ve většině případů podívat, co se děje, jen proto, že šli všichni ostatní. Jen jedna bohyně tu chyběla, ale to nikoho nějak zvlášť nevzrušovalo.
„Co to má znamenat, Rill?“ vystoupil jeden za zástupu čumilů. Marlona hluboce zamrazilo, když se jejich pohledy setkaly a okamžitě k němu pocítil takovou nenávist, jaké jen bylo elfské srdce schopno.
„To není tvoje věc,“ odsekla Torillia. Mezi těma dvěma panoval téměř hmatatelný odpor a nesnášenlivost a když se na sebe upřeně zadívali, zdejší atmosféru naplnily blesky jen čekající na vhodnou příležitost někoho sežehnout. Všichni bezděky ucouvli, ale výbornému divadelnímu představení přihlíželi dál, nikdo o něj nechtěl přijít.
„Ale to víš, že je, drahá Rill.“
„Nech mě být. Jako bys mi nenadělal už dost potíží,“ pronesla Torillia chladně.
„O jednu víc nebo míň, není to už jedno? Udělej mi tu radost, Rill, nech mě ještě trošku ti přitopit. Mimochodem, jak se daří panu bratru?“
„Brzy přitopím já tobě, zrůdo,“ oči se jí zúžily nenávistí a odporem. Ještě zlomek vteřiny si ho přeměřovala a zavrtávala do něj pohled, který by i nejotrlejšího bojovníka přivedl k pláči, donutil klesnout na kolena a bědovat nad sebou samým, než se od muže odvrátila. „Pojď, Marlone, odcházíme.“ Nečekala na něj, ani se neohlédla, aby zkontrolovala, že ji následuje. Byla vzteklá, do očí se jí draly slzy a celá se třásla a rezolutně odmítala dát to komukoli z těch čumilů najevo. Rázným – doufala, že rázným – krokem se vydala vstříc svému cíli, utápějícímu se v bílé tmě, kdesi v nedohlednu. Usmívajícího se arogantního boha nechala za sebou a Marlon měl co dělat, aby jí stačil. Absolutně nechápal tenhle náhlý zvrat v jejím chování a celá nastalá situace ho dost děsila.
„Kdo to byl?“
„To pro tebe není důležité,“ odpověděla Torillia nepřítomně. Marlon viděl, jak svírá pěsti tak pevně, až jí klouby prstů zbělaly. Vzduch okolo ní stále jiskřil a i když blesků postupně ubývalo, Marlon se nedovažoval přiblížit se k ní blíž jak na půl druhého metru. Chtěl se dozvědět, co se to tu vlastně děje, kdo byl ten chlap a proč ji tak vytočil, rozhodl se ale raději Torilliu více nerozrušovat svými dotazy a dožadováním se vysvětlení. Taky by se mu to mohlo pekelně vymstít – neměl sice úplně konkrétní představu, ale jeho obrazotvornost dokázala hrubě načrtnout situaci, ve které by proti sobě stáli nasraný bůh a prostý elf. Všichni víme, jak by to dopadlo; a v Marlonovi, k jeho vlastnímu překvapení, stále ještě přetrvávaly zbytky pudu sebezáchovy, dosti silné na to, aby mu zabránily promluvit, když už se nadechoval k prohlášení, že má přece právo vědět, o co tu jde. Raději mlčel, snažil se s Torilliou držet krok a přemýšlel.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
towstie
kvalita komentáře: 0 towstie 14. listopadu 2007, 18:46
fajn.
amna
kvalita komentáře: 0 amna 08. listopadu 2007, 17:34
ty tam vždycky sekneš nějakou větu, co mě úplně rozseká:che:
jako, kolega untrainferna se možná s tím,že je to čtivé opakuje... ale má pravdu :) je to sice kraťoučký, ale člověk se do toho úplně ponoří:)
bashelamba
kvalita komentáře: 0 bashelamba 08. listopadu 2007, 17:14
gorik: ono je to v celym tom příběhu jasný... tak nějak to čtenář snad pochopí - a když ne, tak nevadí, protože se to na dalších pár stránkách celý vysvětlí .)
ultrainferna: Otce prasátek jsem nečetla.. takže nevim. ale jak už jsem řikala.. čim dál víc se bojim, že se začínám blížit napodobovateli pretchetta.. brr

dík za názory .)
ultrainferna
kvalita komentáře: 0 ultrainferna 08. listopadu 2007, 16:21
2 Je to velice čtivé ( vím, že je trapné se opakovat :D
...víš co mě to tak nějak připomíná? Otce prasátek - tu část, kde Zuzanka Stohelitská putovala s Bohem Kocoviny :o)
gorik
kvalita komentáře: 0 gorik 08. listopadu 2007, 13:53
No jako docela se mi to líbí:) není to dlouhý a je to docela dost dobře čitelný:) akorát by mě zajímalo co mezi nima bylo:)
  • bashelamba Autor
    bashelamba
  • 2 bodů
  • 5 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 08. listopadu 2007, 10:57
  • 1175 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz