Viděl jsem strom,
rostl na srázu.
Byla to jabloň,
ja jí ukážu.
Shodím ji dolů,
jen ať tam spadne
a půjdu domů,
srázy jsou zrádné.
Jenomže chybka,
chybka se stala,
jabloň mě chytla
a s sebou vzala.
Padal jsem s ní,
padal jsem dolů,
však až dopadnu,
budeme spolu.
A tak jsem dopad,
byla to rána,
to je můj osud,
má černá vrána.
Zlomyslnost se nevyplácí,
ani mě ne.
Kdo život svůj utrácí,
ať jde do prdele!!!
© František Polák