Jde to Dobré Wow!

Chevalierův kouzelný koberec

Články > Výtvarné umění / Osobnosti / Software
Sakrální architektura byla, je a bude jedním ze základních stavebních kamenů evropského umění. Její velkolepost, nádhera a menumentalita ohromovala naše předky a ačkoli nás v této době obklopuje mnohonásobně vyšší počet médií, málokoho nechá chladným i dnes. Tento fenomén nese natolik silné prvky a atmosféru, že dokáže fascinovat každého jedince bez ohledu na pohlaví, věk či vyznání. Její velkolepost v nás probouzí úctu a pokoru. Možná proto v sobě i dnes neseme jakousi konzervativnost obhajující staré a neakceptující nové. Je to dobrá cesta nebo by se tyto zatuchající ledy měly konečně prolomit?

Pravdou je, že již od počátku dvacátého století se tyto snahy projevovaly. Proudy vedly ze všech stran, od konstruktivistických, přes kubistické až po futuristické projekty nahrazující velkolepost a nádheru za strohost a užitost. Po dlouhých letech odpírání a odporu se začínala projevovat i schovívavost a otevřenost k novým nápadům a konceptům, nicméně i tak se vždy jednalo spíše o nepatrnou část populace. Není se ale čemu divit, když vezmeme v potaz funkci, kterou sakrální architektura po celou dobu své existence v běžných životech plní. V jisté míře by se dala považovat za jakýsi pevný bod, za oporu v malosti kadého z nás, za něco nadpřirozeného a nedotknutelného. V současném uměcí se objevilo již mnoho umělců toužících po jakémsi napadnutí či naopak doplnění těchto nedotknutelných prostorů. Mnohokrát to nedopadlo špatně, nicméně víckrát ano a tak podobné pokusy zůstaly v rukou těch nejodvážnějších.

 

 

Jedním z takovýchto odvážlivců je i francouzský umělec Miguel Chevalier. Tento nápaditý muž působící především na poli nových médií a digitálního obrazu vytvořil fascinující "koberec" pro chrám v Morocu, Casablanca. Jedná se o digitální displej pokrývající celou podlahu hlavního lodi katedrály, jejíž obraz choreograficky navazuje na hudební doprovod Michaela Redolfiho linoucí se mezi zdmi jako vzkaz budoucích generací. Biomorfní obrazce prolínající se s klasickým digitálním obrazem světa pixelů otevírá nový prostor chrámu a vytváří tak jeho další dimenzi.

Toto dílo vyvolává mnoho otázek. Samo o sobě je svojí specifičností naprosto dostačující, je ale dostačující pro daný prostor? Je tento výtvarný projev akceptovatelný na takto úžasném a svérázném místě nebo je to naprosto plochý, nezralý a neuctivý výkřik?  Již zprvu bylo jasné, že tento projekt vzbudí velikou kontroverzi a možná právě proto se do toho autor pustil a dotáhl ho do zdařilé vizuální podoby. Vypadá to ale, že i přes veškeré vyvstávající otázky se stal pro většinu diváků akceptovalený a dokonce zajímavý a kvalitní. Tímto dílem tedy autor vytvořil nejen zdařilou a zajímavou performance, posunul také hranice vnímání zas e o kus dál od konzervatismu a podílel se na vzniku nového chápání světa sakrálního umění.

 

video záznam:

 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 01. listopadu 2014, 11:10
3 -
Vojtzek
kvalita komentáře: 0 Vojtzek 22. dubna 2014, 11:29
-0.3 -
dryadka
kvalita komentáře: 0 dryadka 14. dubna 2014, 00:47
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • barekula Autor
    barekula
  • 6.5 bodů
  • 0 komentářů
  • 3 hodnocení
  • 2 hodnocení neregistrovanými
  • 13. dubna 2014, 19:30
  • 984 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz