Jde to Dobré Wow!

Ilya Kabakov - Rozbor díla

Články > Recenze
Ilya Kabakov, ruský malíř, ilustrátor a autor objektové a prostorové tvorby, byl v roce 2000 označen za jednoho z největších žijících umělců. Chcete-li se o něm dozvědět něco více, hledejte v článku.
Ilya Kabakov představuje ve své tvorbě konfrontaci západního a východního světa. Původně v malbě a ilustraci, později tvorbou v instalacích a designu poukazuje na život v tehdejším Rusku. Ovlivněn Cézanno-Kubistou Robertem Falkem (narozdíl od něj však mohl, alespoň v počátcích tvorby z větší části pracovat volně) reaguje na tamní hluboký socialismus a perfektně zachycuje atmosféru doby. Jak toho dosahuje, si povíme za chvíli. Už od 60. let, tvorbou tzv. „alb“, začala jeho vášeň pro přesný a důkladný popis postav, jejich osudů, životů a charakterů. V Sovětském svazu patřil mezi velmi uznávané umělce, mohl si tedy veřejně dovolit i to, co jiní byli nuceni ukrývat v soukromí. V 70. letech se začal zaměřovat více konceptuálně, stal se členem výtvarné skupiny „Moscow Conceptualists“ a začal vytvářet svá nejznámější díla. V roce 1987 se pak přestěhoval na západ, kde ho čekala již úplná svoboda projevu a tvorby. Narozdíl od jiného jeho současníka a tvůrce prostorové tvorby Matta-Clarca, prostor vytváří, ne boří. V zámoří vytváří obrovské instalace v prostorách galerií (tento přístup k prostorové tvorbě nazýváme „environment“), které dále obsahují menší místnosti a menší objekty-instalace.

    Za počátek jeho prostorové tvorby by se dala považovat už dříve zmíněná „alba“. Kabakov propojil vizuální stránku svých maleb a ilustrací s doplňujícím textem, který vysvětloval pozadí a vedl diváka za ruku přesně tam, kam ho Kabakov chtěl dostat. Každé album bylo fiktivní, avšak naráželo na určité reálné situace. Popisovalo vždy osud jednoho obyčejného člověka, který, ač ve své podstatě byl jen malým článkem v obrovském stroji ruského systému, dokázal svými myšlenkami překročit práh všednodennosti. Sám Kabakov pak „alba“ označuje jako takové divadlo bez živých herců. Hlavní roli pak nechává hrát samotného diváka, přičemž mu napomáhá scénářem.

    Jeho instalace potom byly takovými trojrozměrnými „alby“. Přidává k nim 4. rozměr autentickým popisem, který perfektně vtáhne do děje a byť působí realisticky, je Kabakovem upraven tak, aby byl co možná nejzajímavější. Lehké přehánění, „mytologizace“, úprava každodennosti (se kterou jinak celá jeho tvorba stojí a padá) působí tak přirozeně, až se ani nechce věřit, že si Kabakov vše vymyslel. Od roku 1983 vytvořil na 150 instalací.
    Kabakovova tvorba se po éře land-artu a earth-artu, po éře odklonu umění od člověka samotného a po éře popularity abstraktního umění opět vrací právě k lidské tématice. Ne jako pop-art, který útočí na člověka reklamou a moderní grafikou a designem. Jeho prostorová tvorba spíše funguje jako výborný dokument té doby. Zabývá se osudy obyčejných a v podstatě ničím nezajímavých lidí socialistického Ruska, svou mytologizací jim však davá do vínku jistou neobyčejnost. Někdy nenápadně pomocí skrytých narážek, někdy naprosto bez ostychu naráží na politické pozadí. Nesnaží se poučovat či vzdělávat, spíše se však snaží ukázat, jak byl tehdy život ruských obyvatel těžký.

    Kabakov považuje ze všeho nejvíce za důležitou autentičnost scény, proto v 70.-80. letech zasahuje svou tvorbou i do oblasti designu a objektové tvorby. Vzhledem k tomu, že možnost dovézt přímo z Ruska původní objekty byla více než mizivá (avšak i to se mu často podařilo – viz. Dokumenta 9), nezbylo Kabakovovi nic jiného, než si „autentické“ kopie předmětů vyrobit. Vytvářel dokonalé kopie ruského nábytku, plakátů, grafik a třeba i tiskovin, potažmo prováděl rekonstrukce celých pokojů – tak, jak si je pamatoval z dob svého života v Rusku. Vytvářel ale i kompletně nové objekty, které ani v absurdní době totalitního Sovětském Svazu rozhodně nebyly k dostání. Jako příklad výborně poslouží jedna z jeho nejznámějších instalací-alb Deset hrdinů. Obyčejný člověk, který chce sepsat svou vlastní biografii zjišťuje, že vlastně je až tak obyčejný, že by neměl o čem psát. Vytváří si proto 10 odlišných osobností / charakterů, kterými reprezentuje svůj pohled na vnější svět. Jeden z pokojů, Člověk, který vzlétnul do prostoru (viz. obr.2), je krásnou ukázkou kabakovovy tvorby. Dokonalé rekvizity v podobě realistických plakátů, nalepených všude po stěnách nebo sedátka, zavěšeného uprostřed místnosti, které je navíc jedinou možností, jak se z pokoje dostat. Stísněnost, bezmoc, depresivnost a absurdita tohoto faktu spolu s již výše zmíněnými rekvizitami vytváří z této instalace perfektní obraz Ruska té doby.    

    Kabakov je také autorem několika multimediálních a objektových prací. Například na benátském Bienalle v roce 1993 vystavoval multimediální projekt The Red Pavillon, v newyorském parku pak vystavil rukavici (The Monument of The Lost Glove) atd. Tuto veřejnou tvorbu sám označuje jako velice důležitou. Každá socha či objekt, vystavená někde venku se velice úzce váže k danému místu, utváří a přetváří ho. Každé takové místo je pro Kabakova prázdnou, nepopsanou stranou, která jen čeká na to, aby byla umělcovou rukou popsána.
Prostorová tvorba Ilyi Kabakova, ať již se jedná o design, objekty nebo instalace je svým rozsahem a výpovědní hodnoutou až neuvěřitelná. Je jedním z mála umělců, který perfektně mapuje život obyčejných obyvatel socialistického Ruska ve výtvarném umění. V současné době žije v New Yorku, jeho díla najdeme v galeriích, veřejných prostorách a výstavních místnostech po celém světě.
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 06. listopadu 2014, 16:07
2 -
tuc0
kvalita komentáře: 0 tuc0 15. října 2007, 16:35
k tak zajímavýmu článku je vždycky dobrý přidat pár odkazů, tady totiž mnozí neuměj googlovat .)

http://www.ilya-emilia-kabakov.com/

  • rudeboy Autor
    rudeboy
  • 2 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 14. října 2007, 22:35
  • 4086 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz